Zas mi říkal, že má něco pro mě a to něco, to prý láska je.

Já však nechci žádnou lásku v domě,  přináší jen žal a výdaje.

Mám proti lásce boty, ty chrání paní svou

ty boty vždycky jdou a všechno hezké pošlapou.

Žiju sama díky těmto botám, žiju sama zásluhou těch bot.

Často sice klukům hlavy motám, botám ale city nejsou vhod.

V těch botách ráda šlapu, zvlášt’ po lásce nás dvou, ty boty vždycky jdou a všechno hezké pošlapou.

Tyhle boty nosím někde v duši, někde v duši, ne však na nohou. Jsou tam dole, kde mi srdce buší, od bušení mi však pomohou.

V těch botách ráda šlapu a to se mi prý mstí, prý v těch botách jdu a tak si šlapu po štěstí.

Pozor boty!

Pochodem vchod!